Rozhodovací proces kam pojedem v těchto dnech nabýval na dramatičnosti, dívčí družstvo se již začalo poměrně aktivně zajímat, co že je vlastně čeká, navíc se někde dočetli, že Pasubio je snad údajně do kopce, navíc ještě po šotolině. Tyto informace jsme s Laďou nedokázali uspokojivě vyvrátit, ale rovněž jsme se nechtěli smířit s tím, že tuto dlouho plánovanou akci vypustíme. Nakonec jsme trochu s podporou počasí zvolili náhradní variantu. Pasubio pojede samostatně pražská sekce a my ji v případě pozitivních zpráv absolvujeme poslední den sami, ať už na kole, nebo pěšky. Tak se stalo že, nakonec došlo i na poměrně jednoduchou a krátkou ferátku Colodri, vedenou přímo nad naším táborem. Dopoledne naprosto neobvykle poprchávalo, tak jsme nikam nepospíchali a pomalu nachystali sety pro 6 lidí. V poledne se počasí umoudřilo, za chvíli oschla skála a za další chvíli jsme byli nahoře. Cesta nakonec byla celkem zajímavá, výhledy nádherné. Pobyt nahoře proložil Laďa tradičním hledáním kešky a my tradičním hledáním jeho. Za zmínku ještě stojí Karlův úspěšný pokus o opravu schránky vrcholové knížky, kde použil drát ze svítícího hada, který v noci osvětloval kříž na vrcholu skály. Ještě několik nocí si ho někteří účastnící zájezdu dobírali, že od té doby kříž nesvítí. Sestupová trasa vedla po terénu, nádhernou dlážděnou cestou skrz olivový háj a historickou částí Arca pod hradem. Plně funkční historickou prádelnu pod širým nebem nakonec nikdo nevyužil. Jak se později ukázalo, významný vliv na osud účastníků mělo i stádu místního skotu vyskytujícího se v olivovém háji, jehož barva a struktura srsti silně připomínala výrazně předražený "kožíšek", k jehož koupi se Jana stále nemohla odhodlat. Dnes už není jasné, kdo jí na tuto podobnost upozornil, nesporné je to, že to byl hlavní důvod proč si ho nakonec nepořídila a dnes klepe kosu.
Žádné komentáře:
Okomentovat